Daniel Hanzlík

What are you doing ?, 2018

image/img0002.gif

Trojici videí jsem vytvořil během pobytu v Keni. Jejich náměty vychází z průzkumu místních pravidel a reakcí na autentické situace. Zkoumají rozdíly, ale i porozumění v novém prostředí s odlišnou kulturní tradicí.

Ve videu Delete the File se na displeji iPhonu mixují sekvence krátkých příběhů. Jejich nelineární řazení je koordinováno cyklickým časem příboje mořských vln.
Intervence Nepatřičná pravidla je zamyšlením nad významem regulí a důsledků jejich uplatňování. Přenesená pravidla do odlišného typu prostředí přestávají hrát svoji roli a mohou se stát zbytečnými, až absurdními.
Video What are you doing poukazuje na odlišnost podmínek a pravidel při pořizování audiovizuálního záznamu ve veřejném prostoru a na změnu pozice pozorovatel – pozorovaný, sledovaný.

Kurátor: Petr Vaňous

image/img0282.jpg
image/img0283.jpg
image/img0287.jpg
image/img0288.jpg

Survival Rules, 2018

image/img0263.jpg

V rámci výstavy s názvem Pravidla přežití, jehož koncept byl vytvořen přímo pro Zonu Sztuki Aktualnej - Galeria Akademii Sztuki w Szczecinie, autoři představují video instalace inspirované jejich pobytem v Kilifi v Keni. Obě práce obsahují performativní prvky zakotvené v reálné situaci, která je charakteristická pro jejich místo původu a dále jsou rozvíjeny pomocí technologických prostředků. Základní situace představují konflikt různých skutečností, vyrůstajících z hlubokého kontrastu mezi každodenním životem v evropském a africkém světě. Daniel Hanzlík a Pavel Mrkus ve dvou samostatných dílech hledají společnou podporu otázek spojených s různými pohledy na tradiční a moderní druhy společenských pravidel.

Umělecké projekty vystavené Danielem Hanzlíkem a Pavlem Mrkusem v rámci výstavy Pravidla přežití v Zoně Sztuki Aktualnej - Galeria Akademii Sztuki w Szczecinie představují výsledek jejich tvůrčího pobytu na univerzitě Pwani University v Kilifi v Keni, který vykonali na jaře tohoto roku v rámci projektu Technologie zobrazování v komunikačních, uměleckých a společensko vědních oborech (TICASS), podpořeného výzkumem EU a inovačním programem Horizont 2020.

Kurátoři: Anna Sienkiewicz, Michal Koleček

Within the exhibition entitled Survival Rules, whose concept was developed directly for Zona Sztuki Aktualnej. Galeria Akademii Sztuki w Szczecinie, the authors present a pair of video installations inspired by their stay at Kilifi in Kenya. Both works contain the performative elements anchored in a real situation which is characteristic for their place of origin, which are further developed by working with technological means. The underlying situations represent a conflict of different realities that grow from a deep contrast between everyday life in the European and African world. Both, Daniel Hanzlík and Pavel Mrkus, in two individual works, are looking for a common endorsement of the issues associated with different perspectives of traditional and contemporary modes of societal rules.

The artistic projects exhibited by Daniel Hanzlík and Pavel Mrkus as part of the Survival Rules exhibition in Zona Sztuki Aktualnej. Galeria Akademii Sztuki w Szczecinie represent the result of their creative stay at Pwani University College, Kilifi, Kenya, which was held this spring as part of the Technologies of Imaging in Communication, Art, and Social Sciences Project (TICASS) supported by the EU Research and Innovation Program Horizon 2020.

Curators: Anna Sienkiewicz, Michal Koleček

image/img0264.jpg
image/img0265.jpg
image/img0266.jpg

Seeing Time, 2018

image/img0014.jpg

Výstavní projekt Daniela Hanzlíka (1970) a Pavla Mrkuse (1970) představuje soubor prací, jejichž východiska jsou založena na polaritě fyzického a virtuálního ve vztahu k vnímání času a časových procesů. Na jedné straně vychází projekt z principů známých fyzikálních zákonitostí, podle kterých se orientujeme ve světě. Na straně druhé reflektuje fiktivní svět virtuálních datových prostředí, která ve stále větší míře ovlivňují naše vnímání, prožívání a rozhodování. Tato bipolarita v současném světě splývá v jeden celek a vytváří novou iluzi reality. Díla jsou vytvořena převážně kombinací objektů, projekcí a prostorových instalací. Využívají uzavřené audiovizuální formáty, ale i principy vizualizace dat v reálném čase a interaktivitu. Výstava se člení do prostorových segmentů, na samostatné a společné realizace. Zároveň ale zachovává vzájemnou prostupnost. Ve výsledku je prostředí výstavy sjednoceným rámcem pro zpřítomnění času prostřednictvím zrakového smyslu. Projekt neotevírá pouze otázku, jak vidět čas, ale jak vidět různé časové formáty, ty přirozené i ty simulované. Překládání času do analogických formátů vizuální imitace má svůj základní či zakládající kulturní a civilizační smysl. Je tu skryto cosi podstatného, co projekt VIDĚT ČAS zpřítomňuje, a nač odkazuje, ať už tyto odkazy směřují do minulosti, přítomnosti či budoucnosti.

Kurátoři: Veronika Marešová, Petr Vaňous

Daniel Hanzlík (1970) and Pavel Mrkus (1970) present a set of works inspired by the duality of the physical vs. virtual perception of time and temporal processes. Their exhibition works with the familiar physical laws by which we orient ourselves in the world, but at the same time it reflects the fictional world of virtual data environments that increasingly influence our perceptions, experiences and decision-making. These two aspects of our bi-polar world merge into one to create a new illusion of reality. The exhibitred works are created primarily by combining objects, projections and spatial installations. The artists also make use of audiovisual formats, interactivity or real-time data visualisation. The exhibition is divided into various sections (installations, solo works and collaborative realizations), although the various rooms remain visually connected. As a result, the exhibition space becomes a unifying element for presenting time through the visual senses. Seeing Time not only asks how we see time but also how we see different time formats – natural as well as simulated. Translating time into analogous formats of visual imitation is of fundamental and foundational meaning for culture and civilisation. The exhibition gives physical expression to something essential, and makes references to the past, present and future.

Curators: Veronika Marešová, Petr Vaňous

Zaostřeno na neurčito, 2017

image/img0292.jpg

Tématem výstavy bude vztah neurčita k nadosobnímu řádu a digitálnímu obrazu, ke zrakové zkušenosti, považované za odvěkého zprostředkovatele poznání, a k nedohlednu, které vyjevuje jednu z možností jeho projevení. Výstava vychází z dialogu smyslového a post-smyslového přístupu, z trhliny, rozprostírající se mezi metafyzickým rázem osobní výpovědi, uchovávající si stále poměr blízkosti a dálky, a strojově rozmnožitelným projevem, v němž se pomíjivá zkušenost mění v objektivizovaná data nesoucí zakódované informace. Podíl neurčita zasáhl i do práce autorů, u nichž se nejméně očekává, kteří se naopak k němu radikálně vymezovali jako vůči oblasti, již by chtěli co nejvíce vyloučit, avšak ze spojení s ní vyrůstá napětí jejich přístupů.

Kurátor: Karel Srp

image/img0296.jpg

Inner Image, 2017

image/img0297.jpg

The aim of the Inner Image. Appearing / disappearing images exhibition is to present the complex structure of artistic reflection which is often concerned with issues of truth in the artwork and its relation to the real world. In their work, artists draw a boundary between the image of reality and its internal reflection.

Curated by: František Kowolowski

image/img0305.jpg

Stavy mysli / Za obrazem, 2017

image/img0301.jpg

Již třetí rok běží stálá expozice GASK „Stavy mysli / Za obrazem“, jedinečně koncipována sbírková prezentace, která v roce 2015 vyhrála prestižní národní cenu Gloria musaealis. Od začátku prosince letošního roku se expozice představí v zcela aktualizované podobě. Vedle řady obměn sbírkových děl bude expozice obohacena novými dlouhodobými zápůjčkami a nově vybranými aforismy k jednotlivým okruhům. Půjde také o tzv. „intervence“, neboli dílčí průniky tvorby současných umělců, které budou reflektovat konkrétní tematické okruhy jinak, než cestou „klasické“ sochy či závěsného obrazu. Jde například o prostorovou instalaci či elektronická média, tvůrčí prostředky bytostně spjaté s dnešní tvůrčí citlivostí.

Kurátoři: Richard Drury, Veronika Marešová

image/img0303.jpg
image/img0304.jpg

Atlas, 2017

image/img0114.jpg

Základní rozvrh a koncepční půdorys výstavy Daniela Hanzlíka je určen prověřováním fyzikálních principů a zákonitostí. Nejedná se však o logický procesuální postup tzv. falzifikace hypotézy. Tento postup není nutný, protože principy a zákonitosti, z kterých autor vychází, jsou již v rámci příslušného vědního oboru prověřeny a potvrzeny. Oč se tedy jedná? Především o přenos postupů této „falzifikace“ do oblasti vizuální kultury, a to ještě v rozšířeném poli, do kterého vstupuje vztah prostoru a zvuku. Známý princip (zde např. gravitace) je tu autorem přeložen do jazyka objektu (zvukový a kinetický), obrazu a kresby. Aby tento jazyk mohl být naplněn ve svých výstupech, muselo dojít k rozehrání fyzikálního principu na bázi modelové situace.

Kurátorská spolupráce: Petr Vaňous

image/img0298.jpg
image/img0299.jpg
image/img0300.jpg

Absolute Beginners, 2017

image/img0293.jpg

Skupinová výstava Absolute Beginners přináší smělou, ale zároveň konejšivou vizi o genezi obrazivé tvorby a její cestě napříč časem, prosté dynamických změn, náhlých, nečekaných zvratů i přespříliš překotného vývoje. Prostřednictvím poněkud spekulativní konfrontace dvou nejvzdálenějších bodů na časové ose dějin umění se dvojice příležitostných kurátorů, vydrážděných špatně pochopenými frázemi z populárně-naučné literatury, pokouší akcentovat formální i obsahové konstanty a zpochybnit tak vžité představy o lineární a víceméně neomylné progresi výtvarného umění od primitivního směrem k vyspělému, od nižšího směrem k vyššímu, či chcete-li – od instinktivního a intuitivního směrem k duchaplnému a racionálnímu. Můžeme se vůbec na podstatu historického vývoje dívat jinak, než jako na posloupnost, kdy první krok určuje druhý, oba tyto kroky pak určují třetí a to vše vede nevyhnutelně tam, kde jsme teď? Neříkáme tím zároveň něco o své neochotě vidět sami sebe jinak, než jako vrchol a pomyslný cíl všech těchto procesů? Podobné otázky se autoři výstavy pokouší formulovat na subjektivně sestaveném vzorku 22 českých umělců mladší generace, na poli projevů, které převážně nazýváme obrazem.

Koncepce výstavy: Jaromír Novotný & Pavel Švec

The group exhibition Absolute Beginners brings a daring, yet comforting vision on the genesis of visual art and its journey across the ages free from dynamic changes, sudden unexpected twists or excessively turbulent development. By means of a somewhat speculative confrontation of the two furthermost points on the time line of the history of art, a couple of occasional curators, irritated by incorrectly understood phrases from popular science books, attempt to accentuate the formal as well as content-related constants and cast doubt upon the commonly accepted notion about the linear and more or less unerring progression of visual arts from the primitive towards the advanced, from the lower towards the higher or, in other words, from the instinctive and intuitive towards the intelligent and rational. Is it at all possible to see the essence of the historical development in any other way than as a progression in which the first step determines the second one and both these steps together then determine the third one? A progression which inevitably leads to the point in time where we are right now? Does not such a conception of development state something about our unwillingness to see ourselves as anything other than the peak and notional goal of all these processes? The presenters of the exhibition attempt to formulate similar questions on a subjectively compiled sample of 22 Czech artists of a younger generation active in the field of artistic expression which we predominantly call a picture.

Curated by: Jaromír Novotný & Pavel Švec

image/img0294.jpg
image/img0295.jpg

Landscape, 2016

image/img0302.jpg

Výstavní projekt „Landscape“ vychází z předpokladu, že každý autor se s krajinou v jistých okamžicích své tvorby střetává. Pokouší se ji například věrně zpodobnit, či se pro něj stává spíše procesem a matérií, zachycuje její impresi. Nebo odkazuje k její historické a mytologické povaze a zabývá se krajinou jako pamětí, přičemž mnohdy reaguje na její posvátný rozměr. S krajinou je také manipulováno za účelem vytvoření nové, promyšlené přírody; v neposlední řadě se krajina rovněž stává samotným místem tvorby.

Kurátorská spolupráce: Monika Čejková

The idea for the exhibition project “Landscape” begins from the assumption that each artist must grapple with landscape at certain moments in the creative process. The artist attempts, for example, to faithfully render the landscape, or the landscape becoming, rather, a material and a process, capturing the impressions of the landscape. Otherwise the artist refers to its historical, mythological character and reviews landscape as memory, during which the artist very often responds to its sacred dimension. Landscape is also manipulated for the purpose of creating a coherent, new kind of nature; last but not least, landscape itself also becomes a location for creativity.

Curatorial Collaboration: Monika Čejková

image/img0307.jpg

Stay Tuned, 2016

image/img0289.jpg

Projekce televizního kontrolního obrazce je v aktivním modu nastavení, synchronně reaguje na změny světelných podmínek v přirozeném prostředí. Site-specific instalace poukazuje na souvislosti vzájemné koexistence obrazů reálného a mediálního světa a jejich fixaci v prostoru a čase. Stejně tak, jako se proměňují procesy přirozeného světa, média reflektují tyto události v dynamické obrazy každodenní reality.

Kurátorská spolupráce: Jan Vítek

image/img0306.jpg

Exakta, 2015

image/img0310.jpg

V umění je odjakživa důležité exaktní uvažování, které se zabývá vztahem mezi obsahem a formou, případně jen formou, která se sama stává obsahem. V umělecké tvorbě ovšem působí jiné zákonitosti než v přírodních vědách, i když jejich objevů může samozřejmě využít. Není však přesným přemýšlením natolik spoutaná, může ho doplnit intuicí a působením citů. Ve výstavním projektu jde o propojení starší, střední i mladší generace, o souvislosti mezi různými metodami, které spolu mohou být v souladu i kontrastu. Exaktní přístupy se samozřejmě rozvíjejí v ještě mnohem delším období, než může tato výstava obsáhnout. Zaznamenáme je již u představitelů avantgardy první poloviny minulého století. Potom se geometrické tendence rozvíjejí od šedesátých let až do současnosti. Každá generace volí jiné výrazové prostředky, její názor vychází z odlišných hodnot. Přesto lze sledovat zřetelné vztahy a návaznosti. Snažil jsem se vybrat osobnosti, jejichž projev dává jasný obrázek o vývoji exaktně cítěné tvorby v posledních dvou desetiletích. Vedle známých umělců jsem zařadil i mladé, ještě ne tak známé autory, kteří přinášejí nové pohledy. Koncepce je výsledkem déle trvajícího sledování zmíněných tendencí se zřetelem na experimentální charakter prostoru Galerie NoD.

Kurátor: Jiří Machalický

In art, an important part has always been played by the kind of exact reasoning that is concerned with the relationship between content and form, or sometimes with form alone which in its turn transforms itself into content. At the same time, the general rules governing art are different from those applicable to the natural sciences – even though, of course, certain discoveries made by the latter can indeed be taken avail of in art. Art, however, is not as strictly bound by the principles of exact reasoning: rather, it is free to complement it by intuition and emotional input. In the present exhibition project, the central aim is to bring together the endeavours of the older, middle and younger generations of artists, pointing to correlations between the various methods, whether they may appear to be in mutual harmony or contrast. Exact approaches have naturally evolved across a much longer time-span than can be charted by this show. They were already present in the works of the avant-garde movements active in the first half of the 20th century. Thereafter, geometrical tendencies have continued to develop since the 1960s to this day. Each new generation chooses a different repertoire of means of expression, the outlook of each is based on a different set of values. That notwithstanding, there has doubtless existed a distinct line dotted with distinct cases of affinity and continuity. Here, I strove to pick for the exhibition artists whose distinctive idioms are illustrative enough of the evolution of exact reasoning-oriented approaches over the last two decades. Alongside well established names, I have placed several young, still not so well known artists who bring into the process certain novel aspects. The show´s concept is the result of a long-term observation of the tendencies in question, with special regard to the experimental attribute of Galerie NoD´s Roxy Space.

Curator: Jiří Machalický

Ze středu ven, 2015

image/img0308.jpg

Výstava hledá odpovědi na řadu otázek spojených s procesem decentralizace české umělecké scény a rozvojem nových uměleckých center. Výstava mapuje vývoj regionálních uměleckých scén v časovém rozmezí 1980–2010. Zvolena byla tato centra: České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem, Zlín. Na výstavě je představena tvorba třiceti tří umělců.

Kurátoři: Michal Koleček, Ladislav Daněk

Rekurze 1.618, 2014

image/img0311.jpg

Jeden z rozdílu mezi filmem a videoartem je prezentace. Pro bežného diváka je film zážitek v rámci kolektivu obecenstva jednoho predstavení kina s daným zacátkem a koncem, zatímco videoart je vetšinou zážitek spojený s návštevou galerie, kde umelecké dílo beží nepřetržitě ve smyčce a divák jako jedinec má volbu sledovat prezentaci tak dlouho, jak se mu zlíbí. Opakované sledování muže vést k pocitu REKURZE a v případě vstřícného zájmu dobré umělecké dílo začne záhy odhalovat své kouzlo, ne nepodobným způsobem opakování slavné Fibonacciho řady také záhy dosáhne poměrně přesné aproximace odhalující uspokojující proporce magického Zlatého řezu: čísla 1,618...

Kurátoři: Jan Mladovský, Matthew Noel-Tod, Jan Stolín

One of the diferences between film and video art is that of presentation. Film is generally a collective audience experience of one performance screening with set beginning and end, while video art is mostly one-to-one experience in the context of an art gallery where the piece of video art runs continuously in a loop and the viewer can watch the presentation as long as he/she wants. The repeated viewing can give rise to sense of RECURSION and in the case of sympathetic viewing it does not take long before a good work of art begins to reveal its magic, not unlike the repetition of the famous Fibonacci sequence, which does not take long before it reaches the rather exactaproxi mation of satisfying proportions of the magic Golden Ratio number 1.618…

Curator: Jan Mladovský, Matthew Noel-Tod, Jan Stolín

Anomálie, 2014

image/img0312.jpg

Světelné a akustické jevy, pozorované v přirozeném prostředí, mutují do nepravidelných konfigurací obrazových a zvukových rezonancí. Parametry známé reality se odchylují od zažitých pravidel a vybočují z rozsahu běžných hodnot. Čtyři prostorové instalace společně tvoří jedno environmentální dílo.

Kurátorská spolupráce: Jan Stolín

Vedlejší efekt, 2014

image/img0314.jpg

Už delší dobu se autor zabývá významem pojmu absence ve vztahu k uměleckému dílu. Toto téma rozpracovává také v aktuálním projektu nazvaném Vedlejší efekt. Pro broumovský klášter připravil Daniel Hanzlík audiovizuální instalaci, jejíž parametry jsou dány reálnou podobou výstavního prostoru. Do prostředí softwaru je tu převeden skutečný rozměr galerie stanovující limity pro virtuální objekt, jemuž jsou přiřazeny fyzikální vlastnosti. Na základě parametrů gravitace, hmotnosti objektu a rozměru prostředí je tento „virtuální objekt“ uveden do dynamického pohybu, který se vyznačuje nepravidelnými trajektoriemi danými výpočtem programu. Na ploše projekce vidíme pouze vržený stín, který nám udává aktuální pozici objektu v rámci prostoru, stejně tak, jako slyšíme akustický signál, který reaguje na jeho momentální orientaci v prostoru. Obraz a zvuk jsou synchronní. Svoji přítomnost dokládá „virtuální objekt“ pouze vedlejšími efekty, jakými jsou vržený stín, nebo zvukový signál. Jsme vystaveni situaci, kdy hlavní motiv našeho zájmu se pohybuje „mimo formát“.

Kurátor: Petr Vaňous

Editions of Light, 2014

image/img0315.jpg

Audiovizuální výstava Editions of Light, která se koná v rámci letošního Lunchmeat festivalu představí vybrané české umělce pracující dlouhodobě s médiem světla. Prostor galerie, obvykle prozářený slunečním svitem, se na necelý týden promění v laboratoř projektovaného světla, modifikovaného uměleckým záměrem pozvaných umělců. Přehlídka má prezentovat různá spektra, ve kterých světlo figuruje jako tvůrčí prvek uměleckého díla. Iluze, deformace, figurativnost, invazivnost ale i stud. Vlastnosti světla, které potkáváme v galerijním prostoru, mají široký funkční rámec a Lunchmeat label se rozhodl, že tyto vlastnosti začne poodkrývat soustavnou výstavní činností, v níž Editions of Light značí startovní linii.

Kurátor: Marie Vítková

Nulla Dies Sine Linea, 2014

image/img0001.png

Výstava Nulla Dies Sine Linea je součástí projektu, který mapuje pozici média kresby na současné české výtvarné scéně. Výstava prezentuje práce jednadvaceti mladých českých výtvarných umělců a umělkyň, kteří pracují s kresbou v rámci svého postkonceptuálního uvažování.

Kurátoři: Eva Mráziková a Lenka Sýkorová